Údolím Říčky (2. část) - jeskyně Kůlnička a Křížova, vývěry, Kaprálova studánka

Pokud jste si ještě nepřečetli první část výletu, můžete to nyní napravit.

Věděl jsem, že někde ve svahu vpravo od Pekárny má ležet jeskyně Kůlnička. Jelikož předchozím průzkumem kamenité oblasti svahu jsem ji nenašel, rozhodl jsem se vydat po velkých skalních blocích, které začínaly vpravo od jeskyně a byly tak výše než oblast, kterou jsem již prošel.

A skutečně jsem po chvíli chůze objevil na menší plošině jeskyni červeně označenou jako Ř-18. Na netu jsem našel, že je bezejmenná, proto je obecně známá právě jako "Ř-18". Uvnitř jeskyně je na stěně napsáno i evidenční číslo - 1431. Jde jen o malou jeskyňku.




Povzbuzen tímto objevem, postupoval jsem po svahu dále vpravo a mírně vzhůru. V těchto místech už bylo opět jistější kvůli sklonu svahu používat klacek jako opěru. Výhled dále na svah zakrývalo menší kamenité pole, které jsem musel zdolat.

A stálo to za to, vykoukly na mě hned 2 jeskyně. To už jsem tušil, že jsem Kůlničku našel. Kousek nad ní se totiž ve svahu nachází jeskyně s kruhovým vstupem, zvaná Nad Kůlničkou. K té jsem to měl blíže.



Jeskyně Nad Kůlničkou nese označení Ř-20. Její vstup leží na úrovni úzkého svahu a vytváří jeho boční ohraničení. Jeskyně navíc za vchodem klesá o nějaký ten metr, takže její vstupní část je celá zaplněná listím. Délka činí 9 metrů.

   

Poté jsem po klouzajícím svahu pokrytém listím sestoupil o něco níže ke Kůlničce. Před mohutným portálem jsou po pravé straně navršené kameny ve 2 řadách. Při archeologickém průzkumu byly v Kůlničce (stejně jako v Hadí jeskyni) nalezeny dětské hroby z doby bronzové.



Po vstupu do jeskyně zjistíte, že se hlavní prostora rychle snižuje a dělí na 2 chodby - levá je nízká tak, že musíte jít skrčeni, klesá o nějaký metr dolů a je zakončena komůrkou. Pravá chodba je vyšší, ale daleko nevede. Celková délka jeskynních chodeb je 25 metrů a výška u vchodu je 6 m.


   

Prozkoumal jsem i pokračování svahu za Kůlničkou, ale žádnou další jeskyně jsem už nenašel. Pro další postup už byl pak svah příliš strmý, takže jsem se přes Pekárnu vrátil do Kamenného žlíbku a jal se hledat další 3 jeskyně, o kterých jsem věděl, že mají ležet vysoko ve svahu mezi Kamenným žlíbkem a Ochozskou jeskyní - Křížova, Adlerova a Jezevčí.

Zdolal jsem prudší svah zhruba na úrovni Pekárny - nahoře na svahu byl vidět kamenitý pruh. Postupoval jsem pomalu a obcházel místa s rostoucí vegetací. Po dosažení kamenitého pruhu jsem přecházel svah po vrstevnici a vychutnával si pohled dolů do údolí - z této výšky šly vidět kamenité útvary naznačující přítomnost jeskyní v protějším kopci (Netopýrka, Švédův stůl). V celém údolí nebylo ani živáčka - odpočívadlo u rozcestníku k Ochozské jeskyni bylo prázdné.

Pak jsem několik metrů pod sebou uviděl plošinu a tušil, že se nacházím přímo nad vchodem jeskyně. To se mi vzápětí potvrdilo. Jeskyně byla označena jako Ř-12. Doma jsem pak dohledal, že se jedná o Křížovu jeskyni.



Co mě však překvapilo, byl nepořádek a zápach při vstupu do jeskyně. Všude se povalovaly flašky od piva, PET lahve atd. Ono když se člověk napije, tak to někde vypustit musí, ale proč zrovna v jeskyni? Sesbíral jsem nepořádek na hromadu a pak si všiml, že další jeho část je schovaná v malé komůrce vpravo za vstupem do jeskyně, takže jsem tam přidal sesbírané věci a přikryl je pohozenou plachtou. Asi se negativně projevuje i to, že při odpočívadle u Ochozské jeskyně není odpadkový koš...



Křížovu jeskyni tvoří vysoká chodba o celkové délce přes 35 metrů, která se postupně snižuje; na vyfoceném místě přechází v nízkou chodbičku. I tato jeskyně sloužila v dobách dávno minulých lidem za úkryt.

Ve svahu nad Křížovou jeskyní jsem tušil přítomnost Adlerovy jeskyně, ale nepovedlo se mi k ní najít schůdnou cestu, takže se do této části údolí Říčky brzo vydám znovu. Sestoupil jsem zpět na stezku a po modré značce se vydal na zpáteční cestu do Líšně.

Zespodu jsem nyní viděl místa vysoko ve svahu, kde jsem před několika hodinami zdolával kamenné útvary. Říčka v těchto místech teče pod zemí - aby se na povrch dostala ve dvou vývěrech. U prvního z nich je posezení a informační tabule. Říčka zde vyvěrá z jeskyňky nazvané Výtok Říčky. Asi jste poznali, že od tohoto místa fotím mobilem, protože mi došly baterky ve foťáku :o(.

   

Pokud se zadíváte na opačnou stranu, tedy na protější svah, zahlédnete při jeho úpatí malou jeskyňku, jednoduše zvanou Naproti Výtoku. A po několika desítkách metrů chůze narazíte na straně vývěrů na Kaprálovu studánku. Voda ve studánce není pitná.

   

Pokračoval jsem zpět stejnou cestou po modré až k rozcestníku Říčky, koupaliště - po tolika km v nohách jsem se rozhodl pro zpáteční trasu bez dalšího zdolávání kopců, takže jsem zůstal na modré značce, která vede přes "líšeňská jezera" do Mariánského údolí ke konečné busu 55.

U Muchovy boudy jsem sice mohl přejít na žlutou značku, čímž bych si ušetřil několik km a z Líšně odjel busem 58 od hřbitova, ale tato cesta vedla do kopce. Stejně jako část modré značky vedoucí přes zříceninu Horákovského hradu - ale té se dá pohodlně vyhnout sledováním značené vozíčkářské trasy do Mariánského údolí. Má to jedinou nevýhodu - tuto trasu volí i většina cyklistů a odpoledne jich slunečného dne využilo opravdu hodně. Domů jsem dojel za tmy plný zážitků z úspěšně nalezených jeskyní.

Pro doplnění uvedu, že v Moravském krasu je zakázáno pohybovat se mimo značené stezky a tedy i navštěvovat jeskyně, které na nich neleží - v údolí Říčky by tak ovšem bylo možné navštívit jen jeskyni Pekárna.