Jáchymka (Evina jeskyně) podruhé... v zimě a s baterkou

První letošní výlet autem jsme si naplánovali do jihomoravského okresního města Blansko. Toto město asi není nutné představovat - přezdívka "brána do Moravského krasu" mu právem náleží. Cílem ani tak nebyla turistika, jako prohlédnout si místa, kde dříve bydlela část mé rodiny. Procházku Blanskem jsme ukončili u rekreační nádrže Pálava - které ale nikdo z Blanska neřekne jinak než Přehrada.



V 17 hodin jsme se vydali zpět k domovu - tentokrát trasou přes Olomučany. Březnové slunce i v tuto hodinu stále svítilo. Když jsme projeli Josefovem, neodolal jsem pohledu na skalní masív po levé straně - ano, Býčí skála a před ní palouk s vývěrem Jedovnického potoka.

Rychle jsem sáhnul do kapsy - a byla tam. Baterka, kterou jsem včera zapomněl vytáhnout po večerním venčení naší feny. Stačilo pár slov k Majdě - a už jsme vylézali z auta, které jsme zaparkovali podél silnice před Býčí skálou.

K čemu je potřeba v těchto končinách baterka? Přece k prohlídce jeskyně Jáchymka :o). Při našem prvním výletu do těchto míst jsme pořádnou baterku neměli, dnes si to vynahradíme. A vzhledem k pozdní hodině jistě budeme v jeskyni sami :o).



Po silnici jsme se vrátili kousek zpět - po modré / žluté značce k rozcestníku u vývěru Jedovnického potoka. Udělal jsem pár fotek, ale až doma jsem si všiml, že byl orosený objektiv - takže mám jen jednu použitelnou. Pak jsme přešli silnici a pokračovali po modré značce k mostku přes Křtinský potok, do kterého se Jedovnický potok vlévá. Přestože bylo blátivo, naše boty k újmě nedošly - bláto bylo zmrzlé. Ačkoliv při našem odjezdu z Blanska bylo venku 5°C, zde v údolí se teplota držela půl stupně pod nulou.

   

Prošli jsme kolem památníku Josefa Pelíška (profesor geologie na lesnické fakultě brněnské Mendelovy univerity). Po modré značce jsme se po chvíli dostali ke schodům vedoucím k Jáchymce. Této jeskyni se říká i Evina - po dočtení této reportáže jistě pochopíte proč :o). Nápovědu hledejte v obrázcích...

   

Jáchymka je jeskyně o 3 patrech a 3 vchodech. Dnes nám nic nebránilo vyfotit si východní portál jeskyně - za kterým následuje tunel, kterým vede modrá turistická značka přes spodní patro jeskyně. Ze západní strany vedou do jeskyně zbylé 2 vchody a společně se skalním oknem celou cestu dobře osvětlují.

   

Spodní patro kromě tunelu obsahuje i několik komůrek - z jedné z nich je přes štěrbinu ve tvaru úst se zuby průhled až do hlavní prostory jeskyně. Do té se dá dostat snadno - směrem od západního vchodu. Na začátku je jediné místo, kde se musíte zohnout a které svým vzhledem připomíná bubáka.

   

Stoupáte do kopce a svítíte si baterkou pod nohy - zde už se bez světla pohybovat nedá. Po pravé straně se dá z hlavní prostory nahlédnout do Západní síně. Když budete pokračovat rovně, octnete se pod skalním komínem.

Nejlépe však uděláte, když se vydáte doleva - po pár krocích stoupání se dostanete do středního patra jeskyně. Jeho konec je osvětlen skalní průrvou a pozor kam šlapete, někdo si tu udělal ohniště :o(. V Jáchymce sice není krápníková výzdoba, ale barvami hrající stěny s náteky vypadají při světle baterky úchvatně. Po schodišti se pak dostanete do horního patra jeskyně, kde lze nalézt stopy po výzkumu jeskyně.

   

Ne, nebudu sem dávat fotku kapsy s "křížem", tu si udělejte při svém výletu do Jáchymky. Namísto toho uděláme dva velké kroky do Síně světla a otevírá se před námi výhled, ze kterého je patrný původ druhého názvu jeskyně. Ale pozor! - nerozběhněte se do Evina lůna - na konci plošiny ozářené sluncem následuje propast, táhnoucí se až do spodních pater jeskyně. Pohled do propasti jsem zachytil - hloubka však nejde ze svislého pohledu moc poznat.

   

Na opačnou stranu se přeskokem skalní římsy můžete vydat do nejvýše položené části jeskyně, která je opět ukončena komínem. Tato prostora je zachycena na fotografii níže.



Pozdní hodina výletu se vyplatila - v jeskyni jsme se nepotkali s jinými turisty. Netopýři spali hlubokým spánkem - oproti podzimní návštěvě jsme neslyšeli žádné tajemné zvuky. Po sestupu zpět do tunelu jsme tuto zimní výpravu do jeskyně završili za posledních záblesků slunce fotografií obřího skalního okna, které celý tunel prosvětluje.



Po modré značce jsme v nastupujícím soumraku došli zpět k autu a kolem jeskyně Výpustek se vydali domů. V zimním období je mezi Křtinami a Březinou vyznačena objížďka, jejímž účelem je vyhnout se neudržovanému kopci nad Křtinami, který je za sněhu a ledu nesjízdný. Cestou do Blanska jsme ukazatele poslechli, na zpáteční cestě se jimi naopak neřídili, neboť silnice byla suchá a bez problémů jsme kratší cestu zdolali. Následovalo drkotání po "kočičích hlavách" - kdo znáte okolí Brna, hned se vám vybaví název místa - Ochoz u Brna. Domů jsme dojeli už za úplné tmy.

Tipy od amatéra pro focení v Jáchymce

V zimním období při tání sněhu lze v Jáchymce narazit na ledové krápníky - my to štěstí neměli, vše již bylo roztáté. Mějte každý svou svítilnu. Nerušte netopýry, pokud na ně narazíte - ze zimního spánku je může probrat jakýkoliv podnět - světlo, hluk, zdroj tepla a zbytečně vyčerpají při probuzení mnoho energie během zahřívání organismu, neboť jejich tělo má při zimním spánku teplotu okolí. Okno v Síni světla má orientaci na severovýchod a průrva ve středním patře na SSV - přímo do jeskyně tedy slunce nesvítí. Kvůli vyšší vlhkosti a nižší teplotě v celém údolí počítejte s rosením objektivu. V jeskyni jsou na více místech kalíšky na svíčky, kterými lze fotografiím dodat komorní atmosféru - osobně jsem proti tomu - proč očazovat stěny jeskyně.

Pokud máte levný fotoaparát, který s obrázky neukládá informaci o tom, s jakou orientací aparátu byly pořízeny, můžete mít při focení skalních útvarů uvnitř jeskyně stejný problém jako já - obtížně budete doma určovat, jestli šlo o fotku "na šířku" či "na výšku" a na kterou stranu ji správně otočit ;o). Taktéž je dobré fotografovat jen při výstupu do horních pater - nejen kvůli bezpečnosti při sestupu, ale snáze se pak určuje, ve kterém místě která fotografie vznikla.