Pekárna a Švédův stůl - volně přístupné jeskyně Moravského krasu

Opět jsme po měsíci vyrazili na cesty, tentokrát do obce na jihovýchodním okraji Moravského krasu - Hostěnice. Chtěli jsme si projít pětikilometrový okruh přes jeskyně, Hádecká propadání a Hádek, ale kvůli časovým důvodům jsme neušli ani polovinu cesty, kterou vidíte v mapce fialově označenou.



V levém horním cípu Hostěnic se nachází pěkné parkoviště u hřiště - ideální bod pro odstavení auta. Hned se napojíte na červenou a žlutou turistickou značku a vcházíte do lesa.

Po chvíli v křoví mizí nenápadná cestička směrem vpravo, označená "červeným téčkem", tedy odbočka k zajímavému objektu - po chvilce po ní můžete dojít k Hostěnickému propadání. Jelikož ale vyšlapaná cestička vypadala blátivě a Majda i Verča měly spíše obuv vhodnou pro návštěvu kulturního zařízení, na propadání Hostěnického potoka se podíváme jindy.

Za chvíli se od sebe žlutá a červená značka oddělují - červená pokračuje rovně ve formě vyasfaltované silničky, zatímo žlutá mizí mezi stromy. K jeskyni Pekárna se jde po žluté, ale zjistili jsme, že je dobré nevěřit běžným mapám - vzhledem ke stavu terénu se vyplatí pokračovat po "červené" asfaltce a na první odbočce se dát doprava a napojit se na žlutou značku - toto místo je vidět úplně vespod mapky.



Pokračujeme po žluté značce a stezka začíná klesat. Procházíme typickou krasovou krajinou - údolím mezi masami kamenů. Po chvíli chůze po levé straně narážíme na pěkně udržované schody, vedoucí někam hodně nahoru se značkou "modré téčko" - ano, je to jasné, tudy se dostaneme k jeskyni Pekárna.



Dle předpokladů u jeskyně nejsme sami, takže se hůře hledalo takové místo, aby na fotkách nebyli ostatní výletníci. Z fotek je vám asi jasné, proč jeskyně dostala jméno Pekárna - její ústí připomíná obrovskou pec. V jeskyni se dá vcelku dobře orientovat i bez baterky, neboť i přes své velké rozměry a hloubku má vzadu několik puklin, kterými proniká světlo. Ovšem bez baterky nenaleznete "skalní malby", kterými se nadšenci snažili připomenout původní obyvatele jeskyně.

V zimním období je jeskyně často vyzdobena krápníky z ledu. Dodatečně jsem přidal obrázek z konce roku 2012, kdy bylo údolí Říčky jedno velké kluziště - v jeskyni však byly k vidění jen tenké ledové stalaktity a jediný stalagmit vskutku podivného tvaru ;o). Za vhodných podmínek je dno jeskyně poseto tlustými stalagmity rozličných tvarů.

 
 

Scházíme dolů do údolí a na křižovatce více cest se dáváme vpravo - po zelené značce. Po chvilce přicházíme k pěkně udělanému "odpočívadlu" kousek od vstupu do Ochozské jeskyně (pokud chcete vidět zamřížovaný vstup, můžete se k jeskyni po "zeleném téčku" vydat).

Holky zůstaly sedět u dřevěného stolu a já se vydal vlevo po lesní pěšině - chtěl jsem si prohlédnout jeskyni Švédův stůl. Běžné mapky jsou pro tento účel stěží použitelné; nadšenci mapující své výlety pomocí GPSek a zadávající svá data do projektu OpenStreetMap ale nezklamali a bez problémů jsem jeskyni asi po 200 metrech chůze našel - je po levé straně na vyvýšeném místě. Před jeskyní je vytvořeno větší ohniště.

 

Jeskyně slouží jako luxusní hotel - uvnitř jsem našel zbytky veteše používané zřejmě jako podložka při spaní. I plechovky a flašky napovídají, že jeskyně bývá často navštěvována. Švédův stůl je snadné prozkoumat i bez baterky - skládá se z hlavní prostory, která se směrem dozadu zužuje. Vedle vchodu je ještě menší komůrka. Na konci jeskyně je zával (obrázek níže vlevo), přes který se lze dostat na denní světlo - na plošinu nad Ochozským žlíbkem.

 

V kamenném masívu se vedle Švédova stolu nachází mnohem rozsáhlejší jeskyně - Málčina. Tato není viditelná z cesty a její návštěva začíná sklouznutím se do pořádného blátíčka (obrázek skluzavkovitého vchodu vpravo jsem pořídil dodatečně) - takže bez vhodného oblečení a čelovky to ani nezkoušejte :o).

Došel jsem zpět k holkám a jelikož čas neumožňoval další postup po zelené k Hádeckým propadáním a Hádku a pak po červené do Hostěnic, vrátili jsme se k autu po původní trase. Výlet jsme si na jaře 2012 zopakovali v plném rozsahu.