Ostrov u Macochy s Balcarkou a jeskynním systémem Vintoky

Pěkné počasí počátkem září 2012 pokračovalo i po zbytek týdne, ve kterém jsme navštívili Sloupsko-šošůvské jeskyně. Jelikož nám vstupenka z jeskyní poskytovala po dobu 30 dní slevu na návštěvu jiné jeskyně v Moravském krasu, rozhodli jsme se toho využít a navštívit obec Ostrov u Macochy - u které se nachází jeskyně Balcarka. A kromě ní i další zajímavosti, jako například větrný mlýn a několik volně přístupných jeskyní na úpatí svahu v přírodní rezervaci Balcarova skála - Vintoky.

   

Do Ostrova přijíždíme od Jedovnic po silnici č. 373 přes Vilémovice. Parkoviště u správní budovy jeskyně Balcarka se nachází ještě před začátkem obce Ostrov, je nehlídané a zdarma.



Vstup do jeskyně Balcarky má v září být každou celou hodinu mezi 9 - 16h, takže jsme plánovali jít na prohlídku v 11h. Dorazili jsme k pokladně v 10.40 a já šel koupit lístky. Vstupné do Balcarky je 100 Kč, díky vstupence ze Sloupsko-šošůvských jeskyní jsem platil jen 80 Kč za osobu.

Majda se vypařila do okolních obchůdků a já zjistil, že prohlídka začíná už v 10.45. Naštěstí se Majda včas vrátila, takže jsme mohli po chodníku vystoupat ke vchodu do jeskyně, kde už čekalo dalších 16 zájemců. Šlo poznat, že o víkendu chodí výrazně více lidí než přes týden.

   

Balcarka je typická častým klesáním a stoupáním po schodištích. Hned za vchodem následuje sestup do hlubin a je škoda, že prohlídka probíhá ve vysokém tempu chůze - v chodbách se v řadě míst nacházejí prostorné výklenky se spoustou krápníkové výzdoby, která je ve většině případů i pěkně nasvícená. Doporučuji si vzít vlastní baterku - abyste si mohli do výklenků posvítit, pokud jdete v závěru velké skupiny a světla jsou již místy zhasnuta.

Nekupoval jsem si povolení k focení za 40 Kč, takže trasu jen popíši. Pokud byste si ale chtěli udělat virtuální prohlídku jeskyně Balcarky, najdete ji na stránkách Správy jeskyní Moravského krasu. Součástí modulu s virtuální prohlídkou je i jediná aktuální mapka prohlídkové trasy, kterou jsem na netu našel (ostatní mapky na webech patřících správě jeskyní ČR nezohledňují stav po modernizaci jeskyně před několika lety - nejen u Balcarky).

Balcarkou prochází jediný prohlídkový okruh, jehož projití trvá něco málo přes hodinu. Hned ze začátku si po pravé straně všimnete dvou kokosových ořechů. Přes bohatě zdobené Rotundy projdete do Velkého (Fochova) dómu. Jde o největší prostoru jeskyně o délce 65 m, šířce kolem 20 m a výšce 10 m.

Zde si uděláte kolečko kolem krápníkové výzdoby, po kterém následuje ztlumení světel a spuštění audiovizuální hry, kdy jsou postupně barevně nasvěcovány různé části výzdoby. Následuje i nezbytná jeskynní tma, která je ovšem rušena kontrolními LEDkami umístěnými v řídících jednotkách osvětlení. Jeskyně je po rekontrukci nasvícena LED diodami.

Poté vystoupáte na Galerii a do Přírodní chodby, kde můžete obdivovat další krápníkovou výzdobu hned ve 2 výškových úrovních. Před sestupem si můžete pohladit malý černý stalagmit Černoušek a něco si přát - stejně jako v Punkevních jeskyních. V průběhu sestupu si pak na konci schodiště povšimněte nad hlavou Broskvové pecky.

Následuje Dóm zkázy. Část této velké prostory byla před dávnými lety pohřbena pod zřícenými stropy horního patra. I zde se nachází pěkná krápníková výzdoba - např. hned u chodníku můžete najít Hnízdo s vajíčkem.

Přes horní část Rotund se pak dostanete do Objevitelského dómu s komínem, zvaného též Kaple. Jedná se o v pořadí druhou objevenou část jeskynního systému Balcarky, pokud pomineme odedávna přístupný hlavní portál. Následuje přechod do jeskyně Popeluška, která je nejstarší objevenou částí systému - v roce 1923 se sem prokopali dělníci pod vedením ostrovského starosty Josefa Šamalíka, který chtěl zatraktivnit obec z hlediska turistiky.

Popeluška dostala svůj název podle šedé krápníkové výzdoby. Té dominuje šikmý stalaktit Handžár (označení pro tureckou šavli), který najdete i ve znaku jeskyně Balcarky. Bohužel se jedná o repliku krápníku - původní byl návštěvníky zničen. Na řadě míst Balcarky si lze všimnout ulámaných krápníků - k řadě těchto poškození prý došlo během objevitelských prací.

Zatímco před rekonstrukcí jeskyně končil návštěvní okruh v Popelušce, nyní cesta jeskyní pokračuje dále - do prostory Muzeum, kde lze spatřit původní obyvatele jeskyně - nejen ty lidské, ale i medvíďata. Ve vitrínkách si můžete prohlédnout archeologické nálezy z jeskyně. Poté již následuje východ z jeskyně - octnete se u bistra u správní budovy.

Přešli jsme silnici a přes pole došli ke skále ohraničující rezervaci Ostrovské Vintoky. Při jízdě k Balcarce od Vilémovic si po levé straně pod svahem můžete povšimnout velkého otvoru - jde o nejjižnější jeskyni vintockého systému - Cigánská jeskyně. Po štítku s číslem jeskyně 591 zbyl jen nýt ve skále.

   

Původ názvu jeskyně není těžké uhodnout - když do ní vstoupíte, všimnete si 2 komínů - kočovníci se tak při rozdělávání ohně nemuseli bát udušení ;o). Jde o velkou jeskyni s délkou chodeb přes 80 metrů. Na konci jeskyně, za komíny, následuje plazivka. Strop jeskyně je zdoben různobarevnými náteky.

   

Postupujeme kolem skalního masivu zpět směrem k Balcarce - a mezi dvoumetrovými kopřivami objevuji nenápadnou prošlapanou cestičku. Vede k jeskyni č. 590 - Ponorová. Jde o menší jeskyňku se snižující se výškou chodby.



Hned vedle Ponorové jeskyně následuje jeskyně větší. Má číslo 589 a jmenuje se S oky - podle zajímavých tvarů uvnitř jeskyně.

   

Při průzkumu této jeskyně však dávejte pozor. Hned za vchodem na vás čekají 2 úskalí. Prvním z nich je propástka, kterou naleznete po pravé straně za vstupem do jeskyně - stěny jsou příkré a nic vás nezadrží, pokud náhodou uklouznete na blátivém povrchu. Pohled do propástky vidíte na fotografii výše.

Od místa u propástky chodba stoupá do kopce a začíná být řádně mazlavá - což je druhé úskalí. Po chvíli mi oranžové bláto začalo vyzouvat tenisky, i když nebylo nijak hluboké. Mazlavého povrchu si můžete všimnout na fotografii níže vlevo. Chodbou můžete v blátě ujít asi 15 metrů. Sledujte při tom zajímavý strop jeskyně.

   

Po očištění obuvi od blátivého sajrajtu pokračujeme dále kolem paty skály, až narážíme na cestičku stoupající do lesa. Po pár krocích si lze ve skalním masívu povšimnout úzké, vysoké průrvy. Jde o vstup do rozsáhlého jeskynního systému Vintoky - konkrétně do Vintocké propasti I s číslem 588.

   

Do portálu lze sestoupit po velkých kamenech o několik metrů - na konci průrvy naleznete vpravo u země zamřížované okénko. To je vlastní vstup do podzemí, kam už se běžný turista nepodívá. V podzemí lze nalézt stupňovitou Ústřední propast a několik delších chodeb, kterými systém komunikuje s Vintockou propastí II a Škrapovou propastí. Tyto nejsou volně přístupné, stejně jako nedaleká jeskyně Liščí.

Vycházíme zpět z lesa a v poli se napojujeme na červeně značenou stezku, kterou stoupáme k obci Ostrov u Macochy. Odtud pořizuji celkový pohled na areál s jeskyní Balcarkou, který vidíte v úvodu článku.

Blížíme se k větrnému mlýnu, který jste též mohli vidět v úvodu článku vyfocený z dálky - od vchodu do Balcarky. Nyní jej fotím zblízka - což je však ztíženo elektrickým vedením, které překáží ve výhledu. Mlýn není přístupný - jde o soukromý rekreační objekt.

Došli jsme na rozcestí, kde se od červené značky odděluje zelená, vedoucí směrem k Macoše. Zde můžete navštívit místní hřbitov, kde si nelze nevšimnout honosného hrobu J. Šamalíka, objevitele Balcarky.

Jsme zpět na červené značce a procházíme vesnicí z kopce dolů. Nacházíme infocentrum, které je i o víkendu otevřené. Lituji slečnu za přepážkou, musí to být nuda tam sedět - obec leží dále od Balcarky a málokterý turista dojde až do těchto míst - my nepotkali během hodiny žádného.

   

Na návsi si můžete všimnout objektu, který vzdáleně připomíná studnu. Před pár lety tímto místem procházela zeď, poté byla část zdi stržena a zbyl jen kanál. Čím byl tento kanál zajímavý, že se mu dostalo povýšení v podobě nového vstupu? Jde totiž o vchod do Ostrovské propasti.

Obec se rozhodla zvýšit turistickou atraktivitu Ostrova i úpravou prostoru kolem propasti, aby nešlo jen o obyčejný kanál - ovšem běžný turista ani teď nepozná, že se nedívá na luxusní studnu. Sice se u propasti již několik měsíců vyskytuje konstrukce připomínající velký infopanel - ovšem ten zeje prázdnotou ;o).

Při pohledu dovnitř (obrázek níže vlevo) si můžete všimnout lana a skalních bloků. Na úrovni silnice ovšem do prostory vstupují i roury kanalizace, která odjakživa do propasti ústí. Celková hloubka Ostrovské propasti je 38 metrů. Jako první začal propast zkoumat J. Wankel - dostal se do hloubky 10 metrů. Až o několik desítek let později bylo rozšířeno úzké místo, které dovolilo dosáhnout dna propasti.

   

Prošli jsme zbytek obce a vyšli u hlavní silnice. Přešli jsme přes nový most pro pěší - blízko propadání potoka Lopač, jehož koryto však bylo prázdné - stejně jako celý blízký ostrovský rybník, na kterém probíhají stavební práce. Potok Lopač po svém propadu protéká stejnojmennou jeskyní, ve které při objevování nových prostor zahynul v roce 1995 potápěč Jan Šimeček. K vyproštění jeho těla musela být vyražena šachta, u níž se nachází pamětní deska.

V okolí Ostrova jsou i další jeskyně, poměrně známá je Císařská jeskyně, která byla dříve přístupná veřejnosti. Nyní slouží pro účely speleoterapie a veřejnosti je otevřená jen 1x ročně, ovšem pouze za účelem bohoslužby, tedy nikoliv pro běžné turisty.