Rozhledna Ostrá Horka a studánka Přátelství

Začátkem prosince jsem jel něco vyřizovat do severní části Brna - do Králova Pole. Jelikož busy do naší vesnice jezdí dopoledne jen každé 2 hodiny, dalo se čekat, že se budu muset nějakou hodinu poflakovat po Brně, než mi něco pojede zpět. Jako naschvál bylo od rána zataženo s deštěm, takže jsem nepředpokládal, že bych mohl volného času využít na výšlap - a foťák jsem nechal doma.

Dopoledne se počasí hodně zlepšilo - bylo k 10 stupňům a vysvitlo slunce. Dle předpokladů mi zrovna nic nejelo - takže jsem došel na stanici Královo pole, nádraží a přemýšlel, co s načatým dnem.

Neměl jsem s sebou mapu ani navigaci, ale vybavil jsem si, že nad Soběšicemi se tyčí nová rozhledna - na kopci Ostrá Horka. A jen matně jsem si vzpomínal, že kousek od rozhledny lze nalézt studánku Přátelství, ke které ale nevede žádné turistické značení.



Nasedl jsem tedy do busu č. 43, který od královopolského nádraží vyjíždí každých 20 minut ze zastávky pod mostem. Vystoupil jsem v Soběšicích na zastávce Dohnalova. Po žluté značce nebyl problém rychle k rozhledně dojít - cesta vede ulicemi a v závěru pěšinou do kopce - která však byla bez problémů schůdná i přes spoustu mokrého listí.

U rozhledny jsou 2 stoly s lavicemi, kde se dá posedět a pojíst - jeden z nich je krytý stříškou.

 

Konstrukce rozhledny je kovová, do výšky 19 metrů se vystupuje po točitém schodišti. V polovině výšky rozhledny je ochoz z výhledem do 2 stran (ve zbylých směrech zavazejí stromy), z vrcholu rozhledny se otevře kruhový výhled.

Ruce mi mrzly, když jsem cvakal fotky mobilem. Na kvalitě snímků je bohužel nepoužití foťáku znát. Při pohledu ze spodního ochozu jsem na východním obzoru poznal štíhlou siluetu vysílače Hády. Poté jsem vystoupal až nahoru a zrovna vysvitlo slunce, které na severu nasvítilo pohled na Soběšice.

 

Jihozápadním směrem se nabízel jedinečný výhled na Brno - s dominantou v podobě vysoké budovy bohunické nemocnice.



Severozápadním směrem se otevíral pohled na kopce nad Ivanovicemi.



Dohlednost byla vynikající, výšlap na Ostrou Horku určitě doporučuji - s kvalitním foťákem a dalekohledem.

Sestoupil jsem z rozhledny a pokračoval lesem a mezi zahrádkami po žluté značce. Došel jsem k silnici, po které značka kousek vedla - směrem na Lesnou, k zastávce autobusu č. 57 - Panská Lícha. Zde mohou slabší povahy výlet ukončit a odjet do Brna - bus zde jezdí každých 20 minut.

Od zastávky žlutá značka pokračuje po příjezdové silnici k rekreačnímu objektu Panská Lícha - je zde docela provoz a auta jsou přes stromy vidět až na poslední chvíli. Věděl jsem, že někde z této silnice je neznačená odbočka k studánce Přátelství. Měl jsem půl hodiny času, takže jsem šel po silnici asi půl kilometru a pak začal procházet všechny odbočky po pravé straně.

Cesta ve všech případech po pár desítkách metrů postupně mizela v houští na okraji srázu, kam nebylo přes hustý porost vidět a kde jsem ani sluchem nedokázal zjistit bublání potůčku. Na jedné z odboček jsem objevil posed. Tráva byla místy vysoká po pás a jelikož jsem neměl turistickou obuv, moje boty začaly postupně měnit stav z "čistý" na "proč jsou zelený, když mají být hnědý" ;o).

Čas se krátil a protože nechci plýtvat vaším časem, poskytnu užitečnou informaci dalším výletníkům - pokud jste došli až k dopravní značce "hrbol 3x", jste už moc daleko. Vraťte se o jednu odbočku zpět a podívejte se do lesa - měli byste uvidět strom označený zeleným pruhem. Když se nyní otočíte směrem k zastávce, uvidíte cestičku, která z této odbočky míří téměř souběžně se silnicí.

Vydejte se po cestičce a na "kruhovém objezdu" u hromady roští pokračujte pořád ve stejném směru. Cestička najednou začne prudce klesat a vyjdete na... koňské blátivce. To už mi bylo jasné, že do tohoto místa jsem se mohl dostat i jinak - hned z první odbočky na začátku lesa, která mě ale pro svůj jílovitý povrch rozdusaný koňskými kopyty nijak nelákala.

Pořád jsem ale neviděl žádnou studánku, přestože jsem tušil její blízkost. Stačilo ale po koňské stezce sejít o něco níže - a studánka se zjevila v celé své kráse.



Tedy k úplné kráse studánce něco chybělo - před lety z ní byla ukradena bronzová tabule s citátem a nebyla ničím nahrazena. Naopak pěkně upravené kamenné terasy volaly po vyfocení. Určitě se vyplatilo studánku hledat.

S vyplazeným jazykem jsem doběhl na zastávku busu 57, kterým jsem dojel na Lesnou - na Halasově nám. lze přestoupit na tramvaj č. 9 a dojet na brněnské hlavní nádraží.

Výlet určitě doporučuji v kterémkoliv ročním období. Pokud ke studánce půjdete cestou popsanou v textu a zaznačenou v mapce, vyhnete se koňské blátivé stezce (poslední metry nad studánkou lze obejít po trávě). S vhodnou obuví ale nebudete mít problém :o).

Po lesních stezkách lze od zastávky busu 57 pokračovat i na opačnou stranu - k Zaječímu pramenu. Na mapce je toto místo vidět vlevo dole.