Propast Macocha a zřícenina hradu Blansek

V okolí propasti Macochy se nachází spousta věcí k vidění. Nejznámější jsou Punkevní jeskyně. Ovšem vyjet si sem jen tak naslepo a chtít vidět dno Macochy z lodičky se nevyplácí - lístky do Punkevních jeskyní už byly vyprodané na celý víkend ;o).

K Macoše se nejsnáze autem dostanete od Vilémovic - jedete úzkými serpentýnami, až skončíte na velkém parkovišti, dále už se autem jet nedá. Parkovné činí 50 Kč na celý den, ale pozor, parkoviště není hlídané, i když je placené. Na mapce toto parkoviště vidíte vpravo dole.



Pokračujete pěšky po silnici a za chvíli již jste u chaty Macocha, napravo od které vás čeká první výhled do propasti Macocha - z Horního můstku. Naštěstí už se za pohled do Macochy nevybírá "čumné", takže nic nebrání pohledu do 138 metrů hloubky. Dno je zarostlé, takže z fotky ta hloubka není moc patrná. Když namíříte foťákem doleva, můžete vyblejsknout "mravence", tedy turisty koukající do nitra Macochy z Dolního můstku.

 

Tak jako všechny cesty vedou do Říma, i na Macoše vedou všechny 4 turistické trasy od Horního můstku po schodech směrem k Dolnímu můstku. Na rozcestí před Dolním můstkem se dáte vpravo a po chvíli jste již sestoupili až na tento nejnižsí možný bod na stěně propasti. Otvírá se odtud pěkný výhled do jícnu Macochy - dno je zde lépe vidět a jelikož je dno Macochy součástí okruhu Punkevních jeskyní, můžete jejich návštěvníkům z můstku zamávat.



Než se vrátíte na rozcestí u Dolního můstku, můžete si po žluté turistické značce udělat procházku k vyhlídce Koňský spád - odbočka není na první pohled patrná, mapka pomůže. Cesta vede lesem a není místy moc prošlapaná, takže pozor na keře ostružin. Koňský spád doporučuji navštívit, když už není listí na stromech - jenom tak si vychutnáte pohled na celé údolí s jeskyněmi ve skalách.

Od Dolního můstku se pak nemusíte vracet po schodech nahoru k Hornímu můstku, nýbrž udělat si po červené/zelené/modé značce výšlap přes kořeny stromů a v závěru i pořádně otravné lesní schodiště k rozcestí Pod Salmovkou. Zde se cesty rozdělují - červená vede údolím Pustého žlebu do Sloupu, modrá vede přes Punkevní jeskyně ke Skalnímu mlýnu a zelená vede lesem ke zřícenině hradu Blansek.

Nejprve jsme se vydali po modré značce, která je zde společná s trasou naučné stezky Macocha. Po chvíli chůze po levé straně narazíte na podivný průchozí otvor ve skále - jsou to zbytky jeskyně Čertova branka, z níž toho díky postupnému řícení skalního masivu už moc nezbylo.



To už jsme se octnuli u spodní stanice lanovky, která každých pár minut převáží turisty mezi Punkevními jeskyněmi a chatou Macocha (v mapce je lanovka zakreslena oranžově). Jízda lanovkou trvá asi minutu a vypláznete za ni nehorázných 60 Kč za osobu. Proto je lepší sejít dolů pěšky, jako jsme to učinili my.

K Punkevním jeskyním se nedá dostat autem - buď musíte auto nechat před Macochou jako my a pak slézt dolů po naší trase či sjet lanovkou, nebo auto necháte na Skalním mlýně, ze kterého k Punkevním jeskyním jezdí vláček (též není zrovna levný). Silnice od Skalního mlýna přes Punkevní jeskyně do Sloupu je tak přístupná jen chodcům a cyklistům.

Za Punkevními jeskyněmi jsme si prohlédli ještě vývěr a propadání Punkvy a jelikož nás čas tlačil, vrátili jsme se k rozcestí Pod Salmovkou, abychom se po zelené vydali k hradu Blansek.

Cesta k Blanseku je pořádný stoupák a občas čelíte i stromům popadaným přes cestu, takže výstup s kočárkem nedoporučuji. Po chvíli dorazíte k přístřešku u rozcestí Nad Blansekem.

Zde se nespleťte a místo po zelené musíte dále jít vlevo po "zelené hradové" - tedy po stezce v mapce i ve skutečnosti označené symbolem "zelené L". Hned se octnete na vyvýšenině, kde objevíte jednu polorozpadlou zeď a ceduli, že zde kdysi stával hrad Blansek.

Plno lidí se zklamaně otočí a prohlásí, že sem už nikdy nepůjdou, když tu není nic k vidění. I já bych dopadl stejně, nebýt Majdy, která si všimla, že napravo před vyvýšeninou "zelená hradová" nenápadně pokračuje z kopce dolů - ano, teprve tohle je vlastní cesta ke zřícenině, docela nenápadná a sami jsme byli svědky, jak se další turisté otočili a zklamaně odcházeli, dokud jsme jim o pokračování stezky neřekli. Tato část stezky k hradu je už špatně schůdná, jsou na ní velké schody a občas se člověk musí přidržovat keřů, aby neuklouzl a nesjel pěkně hluboko.

Výsledek ale stojí za námahu - hrad Blansek musel být pořádně rozlezlý, části zříceniny nacházíte na více místech a můžete se mezi němi pohybovat po více vyšlapaných stezkách. Nejvíce zachovalé části hradu dokládají naše fotografie.

 

Pokud budete mít štěstí a nebude už listí na stromech, z hradu budete mít pěkný výhled na skalní stěnu nad Punkevními jeskyněmi. My toto štěstí neměli, v létě toho není přes stromy moc vidět. Nesnažte se podle neaktuální mapy na Seznamu hledat pokračování stezky a slézat skalní masív do údolí k Punkevním jeskyním - již dávno tato pořádně příkrá cesta není schůdná bez řádného rizika.

Po prolezení zbytků hradu jsme se po zelené vrátili oklikou zpět do údolí a jelikož Majdu chytl pořádný bolehlav, museli jsme utratit výše zmíněné nekřesťanské peníze za vyvezení lanovkou k Macoše. Pak už jen autem domů.

Mít více času a nemít Majda bolehlav, došli bychom od Punkevních jeskyní po modré až ke Skalnímu mlýnu, odkud bychom se po žluté přes Křenkův pomník, vrch Chobot a další zajímavá místa vrátili zpět k autu. Při našem dalším výletu do Suchého žlebu jsme si tuto trasu prošli.