Údolím Říčky (1. část) - Velká Klajdovka, Hornek, Říčky, jeskyně Hadí a Pekárna

První pořádný výšlap v roce 2012 se mi povedlo uskutečnit počátkem dubna. Naplánoval jsem si trasu o teoretické délce 18 km - z Velké Klajdovky v brněnské části Líšeň k vyhlídce Hornek, zkratkou k přírodnímu koupališti Říčky a dále údolím Říčky k co nejvíce volně přístupným jeskyním - v čele s Pekárnou a Kůlničkou. Delší dobu bylo sucho, což je dobrý předpoklad k tomu, aby se člověk v části údolí Říčky nebrodil v blátě a také aby se bezpečně mohl dostat k některým z jeskyní.

Přikládám mapku výletu (otevře se v novém okně). Kvůli velikosti fotografií jsem popis výletu rozdělil na 2 části.

Výlet jsem začal na autobusové zastávce Velká Klajdovka v Brně - Líšni, kam jsem dorazil linkou 78. Zde začíná i zelená a žlutá turistická značka. Vydal jsem se po zelené - do kopce k vyhlídce nad lomem Velká Klajdovka.



Z vyhlídky zrakem obsáhnete většinu Brna - vlevo se otevírá pohled na Líšeň, následuje sídliště Vinohrady a pak už celá západní a severní část Brna.

Pokračuji do kopce po zelené značce, u rozcestníku Velká Klajdovka háj. vcházím do lesa a pokračuji k dalšímu rozcestníku - Kopaniny. Zde vyměnuji zelenou značku za žlutou, přecházím silnici na Ochoz a pokračuji lesem - po chvíli se ke žluté značce opět přidá zelená, tentokrát vedoucí z Líšně od hřbitova a za několik stovek metrů přicházím na rozcestí, které jsem již popsal v podzimním výletu k vyhlídce Velký Hornek. I tentokrát se vydám po značce "žlutý trojúhelník" vedoucí k vyhlídce Hornek.

   

Proti slunci se bohužel špatně fotí, takže hned pokračuji - ovšem nevracím se po žluté značce, ale dávám se první odbočkou vpravo - což je neznačená zkratka do údolí Říčky. Vede korytem, kterým za deště odtéká voda do údolí a v mé mapce máte zkratku zaznačenou. Po chvíli sestupu se cesta dělí na dvě - vydejte se tou vpravo, která stále klesá. Zanedlouho uvidíte pod sebou meandry Říčky. Stačí seběhnout mírný svah směrem vlevo a napojíte se zpět na žlutou značku, která vás dovede k přírodnímu koupališti Říčky s řádně zelenou vodou.

   

Po nacvakání fotek pokračuji po modré značce směrem na Ochoz - tedy proti proudu Říčky. Procházím kolem vodárenských objektů a u jednoho z nich se nachází modrá pumpa - nehledejte na ní rukojeť pro ruční pumpování - máme tu přece 21. století. Stačí otočit páčkou nahoře a z pumpy začne téct pitná voda - alespoň je na pumpě německy napsáno, že pitná je, raději jsem to však nezkoušel.

Přicházím k místu zvanému Prostřední mlýn, kde se lze občerstvit a vyfotit si nějaká ta zvířátka na ranči. Pozor ať při focení nesáhnete na elektrický ohradník ;o). Pokračuji po modré značce k rozcestníku Kaprálův mlýn, kde se dávám vpravo - směr Ochozská jeskyně rozc. Po chvíli si však po pravé ruce všímám kamenitého pásu ve svahu - místo pohledné stezky volím nepohodlné přeskakování z kamenu na kámen v prudším svahu - protože jsem si dal za úkol zkusit najít nějakou tu jeskyňku.

   
   
   

Našel jsem jich hodně - tedy pokud tak lze nazývat i různé skalní pukliny. Ovšem jestli na některé z fotografií je nějaká pojmenovaná či alespoň evidovaná jeskyně, to se na netu zjistit moc nedá. Pokud si tento článek čtete i vy jeskyňáři znalí okolí Říčky, budu vděčen, pokud mi tuto záhadu pomůžete rozluštit :o).

Kromě jeskyněk jsem narazil i na "kamenopád", neboli pořádné kamenné pole ve svahu - nebojte, neshodil jsem na sebe kamennou lavinu, i když to na obrázku tak vypadá. Pod kamenitým svahem jsem zahlédl i kvetoucí sněženky, což bych v dubnu už neočekával.

   

K rozcestníku pod Ochozskou jeskyní by to po stezce byl jen 1 kilometr - já jsem jich ovšem po svahu ušel mnohem více, když jsem cik-cak procházel kamenitý pás. Sice by to šlo i pohodlněji (přímo od stezky na konkrétní vytipované místo, čímž bych se vyhnul balvanům), ale nechtěl jsem kličkovat mezi rostlinami, co už rašily z vrstev spadaného listí - natož po nich šlapat. Za mokra a bez pořádného klacku bych ovšem po kamenné části svahu postupovat nemohl. Listí je zrádné a může zakrývat menší kameny.

Průzkumem balvanitého terénu jsem strávil celé dopoledne, aniž bych našel nějakou větší jeskyni. Už jako řádný turista jsem po modré značce došel k rozcestníku vespod Kamenného žlíbku a pokračoval jeho korytem vzhůru - po stezce vpravo do kopce. Po chvíli jsem se napojil na značku "modré téčko" - která vede po schodech k jeskyni Pekárna. Než jsem ale vystoupal nahoru na plošinu k Pekárně, vydal jsem se vlevo - na větší plošině hned pod Pekárnou lze totiž nalézt jinou volně přístupnou jeskyni - Hadí.



U vchodu do jeskyně uvidíte napsané číslo 1429 - což je číslo jeskyně dle oficiálního číslování a taktéž škaredé velké červené Ř-14, což je číslo jeskyně v údolí Říčky. Jeskyni tvoří jediná chodba o délce 8 metrů, která za vchodem mírně vystoupá a musíte ji procházet v předklonu kvůli nízké výšce.

   

Od Hadí jeskyně jsem se vrátil na dřevěné schody a po několika metrech jsem již mohl vyfotit portál jeskyně Pekárna osvícený sluncem, které se odráželo do objektivu. Bylo poznat, že je po poledni pracovního dne - nikde ani živáčka, což se mi u Pekárny dosud nepoštěstilo. Všimněte si, jakou zajímavou spleť vytvářejí kořeny stromů na začátku plošiny.



Vchod má rozměry 18 x 6 metrů. Jeskyně má délku přes 60 metrů. Na konci jeskyně je balvanitý zával s několika komínky, za závalem se prý dle nejnovějších výzkumá nalézá pokračování jeskyně. Při archeologických průzkumech byla nalezena ohniště ve všech částech jeskyně. Mezi vykopávkami bylo objeveno mnoho kamenných nástrojů či výrobky z parohů a kostí, stejně jako rytiny a figurka ženy zhotovená z mamutoviny - ve stejném období jako Věstonická Venuše.

   

   

Věděl jsem, že někde ve svahu v blízkosti Pekárny má ležet jeskyně Kůlnička. Zda jsem ji či jiné jeskyně objevil, to se dočtete v 2. části putování údolím Říčky.