Jeskyně Netopýrka (2. část) - plazivkami nejen k podzemnímu potůčku
Při své poslední návštěve Netopýrky jsem se dostal až k vertikále ve spodním patře jeskyně, kde jsem nechtěl riskovat a bez pomoci lana se do ní spouštět. Byl jsem kousek od podzemního potůčku, jehož zvuky jsem pod sebou slyšel.
Když mi Gastowski poslal mejl s fotografiemi, kterými potvrdil správnost mnou popisované cesty, neodolal jsem a v poslední říjnový den Netopýrku znovu navštívil. A našel i další početnou sintrovou výzdobu. Vezměme to ale popořadě.
Popis mých kroků bude pokračovat od místa s vertikálou - pokud jste nečetli 1. část reportáže, doporučuji si ji pročíst - zmiňuji v ní nejrychlejší způsob dosažení tohoto místa. A zatímco až sem jste se při troše snahy mohli dostat i v běžném turistickém oblečení a z jeskyně vylézt poměrně čistí, dále už to zdaleka tak snadné nebude.
Neobejdete se bez čelovky, protože v úzkých plazivkách nemáte čím baterku držet. Vaše oblečení změní barvu na hnědou. A pokud trpíte klaustrofobií či nejste zrovna dvakrát štíhlí, raději svoji cestu Netopýrkou ukončete u trámu.
Ani já na tuto akci nebyl vybaven jako běžný turista, ale táhl jsem s sebou pomůcky, nad kterými by se jeskyňáři asi pousmáli, kdyby mě spatřili. Základem mého oblečení byly montérky s pracovní bundou. K tomu objemná stavařská helma s čelovkou. A nezbytné pracovní rukavice + holínky.
Ovšem hlavní částí mé výbavy byl provazový žebřík, který jsem pomocí 2 karabin sepnul do úhledné ruličky a tak jsem jej pohodlně mohl přenést až k vertikále. Původně jsem si chtěl z práce vypůjčit jen lano, ale provazák je přece jen pohodlnější.
Dnes poprvé jsem měl na hlavě helmu a používal čelovku místo své silné baterky. Stavařská helma však neměla popruh k uvázání pod bradou - takže se mi při lezení chodbičkami po čtyřech neustále sklápěla do obličeje a stínila kšiltem. Naštval jsem se a nasadil si ji naopak - hned držela lépe. Čelovku jsem tak měl přímo na čele místo na helmě.
Ovšem při vstupu do kruhové síňky jsem kšiltem helmy vzadu zavadil o stěnu, přilba mi spadla, s ní i čelovka - ta se samozřejmě vypnula. V úplné tmě jsem tak musel odložit nesený provazák a šátrat pod sebou. Povedlo se mi najít jak helmu, tak čelovku - a dokonce se ji povedlo oživit ;o). Sice jsem měl v kapse i svou baterku, ale než bych ji v četných kapsách montérek hledal, přišlo mi jednodušší šátrat ve tmě po zemi ;o).
Helma mi pak i s čelovkou spadla ještě jednou, za kruhovou síňkou. To už mě vytočilo do běla a helmu jsem u vertikály odložil. Neměl jsem tak hlavu ničím chráněnou, což vám nemohu doporučit, protože jsem se párkrát prásknul do hlavy - vezměte si s sebou alespoň přilbu na kolo, která není tolik objemná. Čelo se mi pod čelovkou hodně potilo - je dobré mít s sebou kapesník či alespoň papírový ubrousek, který si pod popruh vložíte.
Připevnil jsem provazový žebřík k trámu a spustil jej do vedlejší vertikály - kterou na úvodním obrázku vidíte vpravo. Začíná rovným blátivým stupněm, pak již následuje kolmo dolů. Úchyt žebříku jsem omotal kolem trámu a dvěma karabinami jej přichytil k bokům žebříku - takže se mi žebřík nesvážel k jedné straně. Na obrázku vpravo vidíte pohled na uchycení žebříku zezdola - tedy již z vertikály.
Po žebříku jsem opatrně sestupoval do vertikály - obličejem k trámu. Vertikála je úzká, hloubku má přes 2 metry a ihned přechází do vodorovné plazivky. Pokud se ve vertikále plánujete otočit, moc s tím nepočítejte - místa nazbyt opravdu není. Slezl jsem do sedu s nohama nataženýma směrem k trámu a v této poloze se začal zasouvat do plazivky. O jejích rozměrech si udělejte obrázek pohledem na mé holínky.
Plazivku je nutné prolézat v leže na zádech, nohama napřed - nějaké otočení (ani na bok) v těchto místech není možné provést. Rozhodující je šířka v ramenou - pokud jste "vazby", můžete se v plazivce zaseknout. Povrch plazivky tvoří kameny a hlinité blátíčko :o). Plazivka se stáčí mírně doprava a pořád klesá. Pokud jste klaustrofobní povahy a panikaříte, vůbec do vertikály nelezte. Pokud budete lezením vyčerpáni, na chvíli v plazivce jen ležte a pořádně dýchejte.
Po několika metrech si budete moci vydechnout - plazivka ústí do menší prostůrky, kterou na dně protéká podzemní tok :o). Octnete se ve výšce asi metr a půl nade dnem komůrky a pozor, stěny zde pořádně klouzají. Lezení nohama napřed vám poskytlo velkou výhodu v tom, že se relativně bezpečně můžete spustit až dolů - vyústění plazivky vidíte na obrázku výše vpravo.
Potůček má hloubku jen několik cm - je vidět, že bylo letos pořádné sucho. Když se kolem sebe rozhlédnete, zjistíte, že potůček do prostůrky vtéká sifonem vpravo pod skalním převisem a odtéká jiným sifonem v místě, které jste viděli jako první při pohledu z plazivky. Na obrázcích níže je vlevo přítok a vpravo odtok potůčku.
Když jsem se dostatečně pokochal, vydal jsem se na plazivou cestu zpět. Vystoupal jsem k ústí plazivky a po zádech jsem se hlavou napřed začal plazit zpět. Když jsem v místě přechodu z plazivky do vertikály dal hlavu do záklonu, všiml jsem si jiné vertikály, která zřejmě směřovala též k potůčku do místa proti proudu - ale nepovedlo se mi v těchto místech otočit tak, abych mohl tuto svislici vyfotit.
Rukama jsem se přitahoval za příčky žebříku a tak se postupně vytáhl z lehu do stoje - jde o docela obtížný úkon v těchto těsných místech. Vertikálu sice fyzicky zdatný člověk může zdolat i bez pomůcek, za sebe však doporučuji minimálně lano s uzlíky - už kvůli snažšímu vysunutí se z plazivky.
Úspěšně jsem vylezl z vertikály, smotal žebřík a stejnou cestou se vydal zpět do hlavních dómů Netopýrky.
Má mise zde však ještě neskončila - chtěl jsem si prolézt i plazivky v zadní části 2. dómu. Nejprve jsem si v závěru 2. dómu vyfotil třpytící se strop jeskyně a opodál sintrový vodopád.
Došel jsem až ke skalní stěně v závěru dómu - zde se za velkým kamenem nacházejí 2 plazivky. Pravá vede do šikmé skalní pukliny a nevypadalo to, že by průlezně někam pokračovala.
Vydal jsem se do levé plazivky. Opět po zádech a nohama napřed - tento způsob lezení mi poskytoval výhodu v tom, že jsem neměl zablácený předek těla, tedy zipy na četných kapsách montérek nebyl problém otevřít, když jsem si sundal rukavice a používal foťák.
Podlezl jsem pod skalní lavicí a octnul se v zadní části hlavních dómů. U stěny se nachází žebřík, po kterém je možné nakouknout na vrchol bohatě zdobeného bloku, který odděluje zadní dóm od zbytku 2. dómu. Přímo na blok jsem po žebříku nevylézal - proč zbytečně ničit sintrový povlak.
Levá stěna jeskyně je zde bohatě zdobená - dominuje jí vícepatrová sintrová kaskáda, která je pěkná z obou stran.
Okraj plošiny vedle žebříku je zdoben mohutnými sintrovými náteky - které připomínají chapadla chodbotnice či sloní uši. Na plošině můžete u zdi obdivovat mohutnou sintrovou terasu či třpytivý strop, který jste mohli spatřit z opačné strany už při pohledu z 2. dómu. Fotografie z úvodu článku je též z této prostory.
Moje čelovka svítila čím dál míň - šlo o levnou reklamní hračku, která se při jakémkoliv úderu vypnula, navíc daleko nedosvítila. Ke konci už jsem místo ní používal tradiční silnou baterku. Pokud se chcete vydat v mých stopách a je to vaše první návštěva rozsáhlejší jeskyně, dbejte na svou bezpečnost. Určitě s sebou mějte alespoň 2 zdroje světla - nejlépe 2 čelovky.
Pobyt v těsných plazivkách následovaných velkými dómy na mě působí zvláštním uklidňujícím dojmem. Užíval jsem si jen tak ležet v blátivce se zhasnutou čelovkou a vnímat každý vzdálený zvuk. Jeskyně nejsou o adrenalinu - pokud jej hledáte, nenamáhejte se. Jsou o rozvaze, klidu, vnímání atmosféry.
Kromě čelovky a helmy doporučuji si sehnat transportní vak, abyste nemuseli mít kapsy plné věcí (foťák v kapse na stehně mi dost zavazel při průlezu plazivkou k potoku). Po návratu z jeskyně do vaku nacpete zablácené oblečení ;o). Batoh je do jeskynních chodbiček naprosto nevhodný. Velmi se mi osvědčily pracovní rukavice - ty jsem odkládal jen při focení.
Po 3 hodinách v jeskyni jsem se vydal za drobným světélkem k východu. Čas v jeskyni hrozně rychle utíká - pokud si chcete projít Netopýrku v rozsahu obou částí mé reportáže, počítejte minimálně se 4 hodinami.
Pěkné počasí pokračovalo i počátkem listopadu, čehož jsem zanedlouhou využil k návštěvě Malčiny jeskyně.
Obsah webu (C) 2011-2012 Dave Luv
|
web: Mapy Garmin
|
kontakt: Dave.Luv(a)seznam.cz
|
|