Výlet okolím Letovic k podivnému skalnímu útvaru u obce Pamětice

Počátek května 2012 se nesl ve znamení tropických veder. V tuto dobu jsem se rozhodl vydat se na výlet za svou rodinou, která bydlí v Paměticích (nedaleko Letovic). Při svém předchozím putování po tamějších lesích jsem narazil na zajímavý skalní objekt, ke kterému jsem nedokázal na netu ani od místních obyvatel zjistit žádné informace. Proto přináším z onoho místo fotografie a pokud dokážete někdo můj cestopis doplnit o více informací, budu jen rád. Předesílám, že se nejedná o útvar "Kamenná svatba" nad Kochovem.



Brzy ráno jsem vyjel do Brna a z něj vlakem do Letovic. Našel jsem si na netu, že na žádný vlak, kterým bych mohl přijet bez nutnosti čekání v Brně, nenavazuje v Letovicích bus do Pamětic. A že v opačném směru sice busy jako návoz k vlaku do Letovic existují, ale že prý věčně jezdí pozdě a vlak na ně nečeká. Vidina několika hodin čekání na některém z nádraží se mi vůbec nezamlouvala, takže bylo jasné, že mezi Letovicemi a Paměticemi se v obou směrech projdu pěšky - přes Kladoruby a les nad rekreačním střediskem Andělka.

Opustil jsem letovické nádraží a vydal se po červené značce na jih. Za chvíli jsem došel k velkému stromu, na kterém byl označen počátek zelené a modré turistické značky. Zde jsem zjistil, že se nemohu řídit podle neaktuálních map (ať už mapy na Seznamu, či placená mapa Topo 2011 v mé navigaci) - obě mě do Kladorub vedly po červené + modré značce. Ve skutečnosti byla modrá značka v úseku Letovice - Andělka nahrazena zelenou značkou a následný úsek modrého značení lesem na Drvalovice byl úplně zrušen.

Držel jsem se tedy zelené + červené značky, odpojil se od řeky Svitavy a vydal se průmyslovou oblastí Letovic. Překročil jsem silnici č. 43 a blížil se k letovickému koupališti. Před ním jsem si všiml pomníku obětem nacismu.

   

Za koupalištěm značení vede kolem hotelu a tenisových kurtů. Pak následuje Letovický rybník a cesta pokračuje jako klasická polňačka, na které se není kde ukrýt před spalujícím sluncem. V Kladorubech se od sebe červená a zelená značka oddělí - zatímco červená pokračuje na Kochov, zelená kolem kaple vede ke středisku Andělka.

Jelikož se mi nechtělo obcházet celou Andělku, rozhodl jsem se zelenou značku kousek za Kladoruby opustit a vydat se zkratkou do kopce nad Andělku. Úspěšně jsem došel na začátek lesa, ale nikde jsem nemohl najít žádné pozůstatky někdejší modré značky. Prošel jsem přes několik pozemků u chatek, až jsem konečně pod sebou uviděl zářez v terénu, který dával tušit, že jsem se napojil na stezku. Stoupal jsem do pěkného kopce a došel k lesní školce. Po jejím minutí jsem pokračoval širokou lesní cestou.

   

Došel jsem cestou k místu, kde si začala odporovat turistická mapa ze Seznamu a mapa Topo 2011 v navigaci - ač obě neaktuální, zjistil jsem později, že správná poloha již neexistující modré značky byla v první z map, podle které se cesta stáčela směrem k osadě Amerika. Jen tak ze sportu jsem se snažil držet trasy v mapě Topo a šel jsem neprošlapaným terénem se spoustou převýšení a kamenů - tudy opravdu cesta nikdy nevedla ;o).

Při své minulé návštěvě těchto míst jsem si jako orientační bod do navigace uložil polohu posedu na fotografii níže - souřadnice jsou N49°33.405', E016°38.031'. Naznal jsem, že se mohu přepnout na svou OSM mapu, přestože v této oblasti není nikterak podrobná - a k posedu se nechat dovést "přímou čarou". Od posedu jsem pak sestoupil po svahu níže a obdivoval různé menší skalní bloky, které vypadaly, jako by náhodně popadaly z oblohy.

Pokud budete následovat trasu zaznačenou v mapce, po chvíli dojdete na stezku, po které sestoupíte ještě níže - ke 2 velkým kamenným blokům, z nichž jeden je zachycen na fotografii. To se již nacházíme v oblasti zvané Za humny, která dle katastrální mapy náleží do Kladorub, i když je výrazně blíže k Paměticím.

   

Odpojte se ze stezky, projděte kolem kamenů a stoupejte lesem do svahu - z ničeho nic před sebou mezi stromy uvidíte široký skalní útvar, který je cílem této výpravy. Jeho souřadnice jsou N49°33.554', E016°38.063' a mezi stromy se fotí opravdu složitě.

   

Pod skalním seskupením se na některých místech nachází dřevěné lávky, takže pohyb kolem útvaru a focení detailů je snadné. Nad jednou z lávek vás zaujme tmavý otvor - nachází se zde vstup do jeskyňky. Když se podíváte na její tvar, asi nemusím říkat, proč jí říkám Pochva. Začíná prostornější předsíní, či spíše místem, kde je mezi kamennými bloky nahoře otvor, kterým si cestu razí kořeny stromů nad jeskyní.

   

Pak již začíná vlastní jeskyňka - nejužším místem, velice špatně průlezným (šířka kolem 30 cm) se musí prolézt pod menším skalním blokem (který jen dokresluje, proč k jeskyňce pasuje zmíněný název :o) a poté chodba stoupá vzhůru a rozšiřuje se do větší prostory. Délka chodby přesahuje 5 metrů. Nevím, zda kvůli úzkému vchodu (nepoužitelnému pro člověka o širších než mých rozměrech :o) tato prostora splňuje podmínku, aby byla označena jeskyní, ale neberte mi ten pocit, že jsem něco objevil :o). Podle vyrytého letopočtu 1971 vedle vchodu do jeskyně ale stejně nejsem její "první".

   

Vylézám z jeskyně a fotím levou část skalního útvaru. Ve spodní části nacházím pukliny podobném krasovým škrapům - podle názoru jediného z místních, který o dané lokalitě věděl, prý označují místa, kam až kdysi sahalo moře.



Toto nejsou všechna tajemství, kterými tento objekt oplývá. V jedné části naleznete zvláštní rytinu ve skále a naproti ní jsou do skály vytesané dvě malé lidské hlavy. Nedokázal jsem zjistit, kdy a proč vznikly - místní jen krčili rameny (že by chtěli zatajit, že výzdobu skály provedl před lety někdo z nich :o) ?

   

Na opačném konci skalních bloků, tedy po pravé ruce, už chybí dřevěné lávky, ale je tu i méně stromů, takže se snáze dá udělat záběr z dálky.



Kolem levé části masívu jsem vyšplhal na plošinu nad skalami a vydal se po cestičce k Paměticím - v těchto místech při cestě rostly větší skupinky vřesu. Prošel jsem přes křížení s lesní cestou, kterou kdysi procházela modrá značka, dále lomem a po chvíli vyšel na kopečku nad Paměticemi, ze kterého jsem vyblejsknul panoramatickou fotku obce. Vlevo se nacházejí Pamětice, vpravo jejich část Amerika.



Sestoupil jsem polní cestou z lesa k obci, kouknul na pasoucí se koně a šel na návštěvu za rodinou.

Dozvěděl jsem se, že okolí Pamětic je bohatým nalezištěm zkamenělin - přímo na polích tu obyvatelé nacházejí různé fosílie, a bez znalosti jejich významu je prý používají jako stavební materiál. Nejvíce nálezů pochází z obcí Pamětice a Sudice. Zkameněliny a různé minerály je možné o nedělních odpolednech shlédnout v expozici minerálů a fosílií ve vedlejší obci Vísky.

Jelikož máme v rodině "šutrosběratelku", nemohl jsem nevyfotit pýchu její sbírky - zkameněliny mlžů - srdcovky, nalezené v okolí Pamětic.



Zpáteční cestu jsem opět vedl lesem - jde o spodní fialovou čáru na mapě. Tentokrát jsem po vyjití nad pamětická pole zvolil zkratku, která vede k hlavní lesní cestě, čímž jsem si ušetřil zacházku přes lom. Na jedné z křižovatek lesních cest je třeba odbočit vpravo - a pak už jen dojít k lesní školce, o které jsem se již zmiňoval. Kolem ní jsem se dal vpravo a sestoupil lesem nad Andělku.

Zde už byla orientace obtížnější, vesměs se postupuje dolů korytem, kudy za dešťů odtéká voda do údolí. Povedlo se mi lesem přijít až na místo, kde jsem na cestě do Pamětic ztratil orientaci a zbytečně procházel pozemky u chatek - tentokrát jsem toho byl ušetřen a pohodlně sešel až na hlavní cestu kousek za Kladoruby. Pak už jen rychlejším tempem kolem Letovického rybníku na vlak.

Celkově jsem ušel (bez zacházky do Pamětic k rodině) něco málo přes 13 km. Pokud se do těchto míst vydáte v neděli odpoledne, předpokládám, že do své trasy zahrnete i Vísky kvůli návštěvě expozice minerálů - do Vísek to jsou z Pamětic 3 km po silnici či lesními cestami a nazpět do Letovic se pak z Vísek dostanete po zelené značce přes Andělku.