Hostěnice - výlet jarní přírodou k volně přístupným jeskyním a do okolí Hádku

Jen 10 dní po výletu do údolí Říčky jsem se do stejných míst vydal znovu, tentokrát ale i s manželkou, autem a z opačné strany. Kromě tradičního hledání jeskyní jsme se kochali jarní přírodou, která se probouzela na svazích Kamenného žlíbku.

Trasa našeho putování začínala na hostěnickém parkovišti u hřiště. Toto místo označené v mapce vpravo dole jako "P" znáte i z našeho podzimního výletu k jeskyním Pekárna a Švédův stůl. Část výletu, která vedla svahem nad údolím Říčky mimo značené cesty, je v mapce jen orientačně zaznačena a neodpovídá přesně realitě - nejde o data z GPSky. Opět dodám, že pohyb mimo značené stezky není v Moravském krasu povolen - věřím však, že si tento článek čtete s cílem poznávat přírodní krásy a ne je ničit.



Z parkoviště jsme vyšli po červené + žluté značce a po pár metrech již byli v lese. Tentokrát jsme nevynechali nenápadnou odbočku doprava k Hostěnickému propadání, označenou symbolem "červené téčko".

Hostěnický potok pod zem mizí celkem ve 3 místech - z toho dvě můžete nalézt v tomto údolíčku. Kolem bíle kvetoucích sasanek dojdete k Hostěnickému propadání I, kde za normální výšky vodní hladiny potok mizí v zemi. Když však půjdete dále vyschlým korytem lemovaným lány žlutě kvetoucích blatouchů, dojdete až k Hostěnickému propadání II (obrázek vpravo) - celá tato oblast je při povodních pod vodou a potok se do podzemí dostává jeskyňkou ve svahu.

   

Po návratu na stezku jsme pokračovali dále ke Kamennému žlíbku. Máte na výběr, zda půjdete po žluté značce nebo si cestu urychlíte tím, že zůstanete na asfaltce značené červeně a na žlutou značku se napojíte na první odbočce - tato varianta je rychlejší a zaznačena v mapce.

To už se před námi otevřely rozkvetlé stráně žlíbku. Mezi kameny byly vidět modré květy jaterníku podléšky, fialové květy dymnivek a občas žlutě vykoukla sasanka pryskyřníkovitá. Vyšplhali jsme se na kameny na levé strání žlíbku a pozorovali přírodu. Postupně jsme došli až nad skalní stěnu jeskyně Pekárna - kde se hluboko pod námi hemžili ostatní turisté. Pokračovali jsme po vrstevnici dále svahem, takže i Majda poprvé navštívila jeskyně v kamenném pásu nad údolím Říčky - Ř-18, Kůlničku a Nad Kůlničkou. O těch jsem se dostatečně zmínil ve svém minulém výletu.

Na jedné skalní plošině jsme mezi listím zahlédli modrého brouka s mohutnými kusadly. Šlo o predátora hmyzí říše, který dorůstá až do velikosti 4 cm - střevlík vrásčitý. Tento roztomilý brouček nepohrdne slimákem či žížalou.

   

Po kamenech jsme seskákali až téměř úplně dolů k vyschlému korytu Říčky. Někde v místech u vývěru Říčky by se totiž vysoko na svahu měla nacházet jeskyně Trampů, kterou jsem při svých minulých cestách nenašel. Novým impulzem k jejímu hledání byl web Jiskry Brno, na kterém lze najít popisy a fotografie jeskyní z údolí Říčky a jeho autor Honza Rusňák mi dal tipy k nalezení jeskyní ve svahu.

Na vytipovaném místě kousek před vývěrem Říčky I jsem se podíval vzhůru na skalnatý svah, kde se zmíněná jeskyně měla vyskytovat - ale svah mi přišel příliš prudký na to, abychom jej s Majdou přímo vylezli. Namísto toho jsme se vydali po vyšlapané cestičce, která svahem mírně stoupala, i když jsme se tím vzdalovali od předpokládané polohy jeskyně. Takto jsme postupně pohodlně vystoupali až na vrchol skalní stěny nad údolím a vydali se lesní pěšinkou kolem srázu zpět směrem ke Kamennému žlíbku.

Z plošiny nad údolím bylo možné vidět místa, kde šlo předpokládat výskyt jeskyní v pásu vysoko nad údolím. Když jsem v jednom takovém místě zahlédl na plošince ve srázu kameny navršené lidskou rukou do podoby tarasu, nebylo co řešit - začli jsme se po svahu spouštět dolů. Sestup svahem z náhorní plošiny je nebezpečný a nedoporučuji naše kroky následovat !!! Pokud nechcete riskovat zranění, můžete náhorní plošinou dojít zpět ke Kamennému žlíbku a pohodlně jím sejít až k rozcestníku u Ochozské jeskyně.



Udělal jsem několik kroků po svahu... a už jsem fičel dolů. Naštěstí se mi podařilo po několika metrech svůj kontrolovaný sjezd svahu ukončit - vedle plošiny se zmíněnými kameny. Červený nápis hlásal hned dvojici jeskyní: Ř-24 a Ř-25. Později jsem dohledal, že levá z jeskyní je zvaná Slezákova díra - jde o jeskyni s délkou chodeb kolem 20 metrů - vesměs nízké plazivky. Její součástí je i vertikála o hloubce několika metrů, ve které lze nalézt pozůstatky cedule "vstup zakázán" ;o). Bezejmenná jeskyňka Ř-25 má naproti tomu délku jen 3 metry.

   

Jelikož vylézat nebezpečný svah zpět nahoru se nám nechtělo, rozhodli jsme se dále klesat strání, mírně směrem ke žlíbku. Když jsme uviděli pod sebou další bílé kameny, bylo nám jasné, že se nacházíme nad jeskyní Trampů. Ovšem zde byl svah pořád příkrý a já na to doplatil - tentokrát jsem svůj "sjezd" ani nestihl kontrolovat a už mi noha uvízla pod kamenem schovaným v listí. Udělal jsem roznožku jako nejmenovaný hrdina akčních filmů, noha naštěstí vyklouzla ze sevření a dojel jsem až k jeskyni. Je zajímavé, že Majda tento úsek zvládla sejít bez problémů, holt má lepší boty :o).



Jeskyně Trampů nese v rámci údolí Říčky označení Ř-22. U vchodu do jeskyně se nachází ohniště obložené kameny a ve vstupním prostoru jeskyně je nachystané dřevo. Bohužel je od ohně očouzená část portálu jeskyně. V jeskyni je možné pohodlně přečkat déšť - za vstupem je asi půlmetrový schod, takže do zbylého prostoru nezatéká voda. Přes mohutnost vchodu jeskyni tvoří jen jedna chodba o délce kolem 9 metrů.

   

Vedle trampské jeskyně se v skalní stěně nachází i další jeskyně s číslem Ř-23, která má úzký vertikální vstup (snímek vpravo).

Kamenný svah je v těchto místech hodně porostlý stromy, takže už o několik metrů níže nebyl vchod do jeskyně Trampů viditelný. Pokračovali jsme v sestupu do údolí a skutečně došli na místo, ze kterého bychom přímým výstupem po svahu k jeskyni mohli dojít - kdyby ovšem horní část svahu neměla tak vysoký sklon. Shodli jsme se s Majdou, že pro běžného turistu jsou obě metody dosažení jeskyně (výstup po svahu či sestup z náhorní plošiny) příliš nebezpečné a že je nemůžeme doporučit, i když místo jako takové je kouzelné.

Při našem sestupu jsme se snažili vyhývat rozkvetlým ostrůvkům. Oproti minulému týdnu už jsme nenarazili na žádné sněženky - zato jsme objevili petrklíče. Překročili jsme suché koryto Říčky a po žluté + modré značce pokračovali k rozcestníku u Ochozské jeskyně. V jednom místě jsme kousek nad cestou zahlédli kamenný útvar, který vypadal, že by mohl obsahovat nějakou tu díru - ano, skutečně, nese označení Ř-19 a i když vypadá jako nenápadná škvíra, vevnitř se nachází mírně klesající plazivka o délce 6 metrů, vyplněná listím.

   

Došli jsme k rozcestníku a rozhodli se, že Pekárnu dnes vidět nemusíme. Zamířili jsme na opačnou stranu Kamenného žlíbku - do stráně naproti Pekárně, kde jsem už minule našel Křížovu jeskyni. Tentokrát jsem se pokusil dle popisu Honzy Rusňáka najít i zbylé dvě jeskyně - Adlerovu a Jezevčí.

Držel jsem se ve svahu níže pod Křížovou jeskyní, spodem ji obešel a pokračoval směrem k Ochozské jeskyni po vrstevnici. Takto jsem došel kolem keřoví až k jakémusi plotu, podél kterého jsme vystoupali až na náhorní plošinu. Cesta to nebyla nikterak snadná a opět ji nedoporučuji běžným turistům - kromě přelézání spadaných kmenů v prudkém svahu bylo v jednom místě nutné překonat vysoký skalní blok.

Jen několik metrů pod hranou náhorní plošiny byl mezi kameny vidět otvor u země - vstup do Jezevčí jeskyně.



Ačkoliv délka chodby této jeskyně dosahuje několika desítek metrů, tak daleko jsem se nedostal. Chodba je totiž nízká - je nutné jít v podřepu - či lépe se plazit. Dno chodby je pokryté hlinitými sedimenty.



Poté jsme po svahu vrátili zpět o něco níže podél plotu, abychom prozkoumali kamenné útvary, které stoupaly více vpravo (směrem k elektrickému vedení, které se vypíná nad údolím). Na malé plošině se tam nachází Adlerova jeskyně.



Vstup do jeskyně ohraničuje malá kamenná zídka. Před jeskyní je udělané ohniště i s místem k posezení. Co mě však nadchnulo je vnitřek jeskyně. Evidentně je často obývaná - a přesto zde vůbec nebyl nepořádek - narozdíl od Křížovy jeskyně. V chodbičce za vchodem byly uklizené lahve s vodou a plachta, v malém výklenku byla nachystána krabička s čajem. Přiložen byl i zapalovač, který ale již nefungoval. Romantické místo, škoda jen že dost obtížně přístupné. Hned za vchodem jeskyně je ale bohužel další ohniště, kvůli kterému je vstup jeskyně zevnitř očouzený a spálené kameny jsou cítit. Osobně bych si ohýnek v jeskyni nezapálil - zvlášť když nevím, jestli se uvnitř nevyskytují netopýři.



Vlastní jeskyni tvoří nízká chodba, jejíž hlavní část po několika metrech a po překonání schodu pokračuje vlevo a mírně vzhůru. Stejně jako v Jezevčí jeskyni však jde spíše o plazivku. Celková délka jeskynních chodeb činí 50 metrů.

Stejně krkolomnou cestou jsme se vrátili dolů do údolí, u odpočívadla před Ochozskou jeskyní překročili vyschlé koryto a pokračovali po někdejší zelené značce, která byla ještě místy na stromech patrná. Po levé straně odbočuje k místu v kopci vyšlapaná cestička - po pár metrech stoupání vykoukne trojúhelníkový vchod jeskyně, schovaný za terénní vlnou. Jeskyně Netopýrka tak unikne pozornosti mnoha turistů.

   

Zatímco v ostatních zmíněných jeskyních se dá vcelku orientovat i bez baterky, v Netopýrce to nezkoušejte. Za vchodem mírně sestupujete mezi balvany - do prvního dómu jeskyně. Už zde bez baterky moc nevidíte. Po pravé straně se vyskytuje místo, kde lze mezi kameny slézt o něco níže - nezkoumal jsem však, jestli se tudy dá někam dostat. Namísto toho jsme pokračovali rovně, přelezli kamenný blok a octli se v druhém, ještě větším dómu jeskyně. Zde už bez baterky nevidíte vůbec nic.

Po pravé straně druhého dómu se nachází prostor s vertikálním otvorem překrytý dřevem, asi jako varování, aby tam lidé nelezli. Na konci druhého dómu bylo mezi kameny vidět další úzké chodbičky. Celková délka chodeb Netopýrky je 120 metrů a hloubka 18 metrů. V jednom z komínů jsem uviděl zbytky sintrové výzdoby jeskyně. Podrobný průzkum Netopýrky jsem si nechal na později.



Z tmavé a vlhké Netopýrky jsme se vrátili na stezku a pokračovali směrem na Hádek po zelené značce. Na náspu kousek od Netopýrky si nelze po levé straně nevšimnout portálu jeskyně Švédův stůl.



Řekli jsme si, že jeskyní bylo pro dnešek dost, takže jsme ani nešli dovnitř. Překročili jsme prázdné koryto Říčky a po chvíli došli k místu, kde se část jejího toku ztrácí v zemi - jde o Hádecké propadání II. Kousek od něj se nachází i Hádecké propadání I, kterým do podzemí mizí větší část vody Říčky a u kterého je umístěna informační tabule.

   

Pokračovali jsme po zelené značce - lesnatou krajinou kolem rybníku Pod Hádkem, až jsme došli k rozcestníku Hádek. Zde jsme přešli na červenou značku, která prudce stoupá do kopce a několikrát křižuje silnici spojující Ochoz u Brna a Hostěnice. V nejvyšším bodě stoupání na nás najednou mezi stromy vykoukla lesní kaple sv. Anny. Svatá Anna je patronkou Hostěnic.

   

Od kaple jsme po červené značce došli do Hostěnic - na rozcestí kousek od parkoviště u hřiště. Pokud bych nepočítal zacházky k jeskyním, měřil by tento výlet jen necelých 5 km. Domů jsme dojeli řádně utrmácení - člověk přeci jen neleze po skalách každý den.